Olen sairas :-(

27. srpna 2009 v 23:18 | © výtlems.kissa |  soukromé boje
Je to tak vážení, po roce mě zachvátila nemoc vážnější než přeplnění dutiny nosní, na které občas trpím a kvůli niž jsem byla jednou dokonce na punkci a máma vyhodila několik set korun za lampu přezdívanou "horské sluníčko". Vím, že občas působím jako hypochondr, ale ještě si nepamatuji, že bych ztratila hlas a dnes se tak na chvíli stalo. Ale hezky popořádku:


Minulé dva týdny jsem strávila u sestry v Plzeňském kraji a oba její synové zrovna během techto dnů chytli strašnou rýmu a má sestra zase něco s krkem a občas ani nemohla mluvit. Nicméně u mě se žádné známky nachlazení neukázaly, nebo jsem je spíš ignorovala, jelikož jsem na každodení procedůru - vzbutit se a vysmrkat - zvyklá.

Od sestry jsme sevrátili v pondělí a jelikož bylo vedro, zaplajsem klimatizaci a ta mi foukala studený vzduch na nohy. V úterý jsem jela do antikvariátu a knihovny (po půl roce jsem konečně získala Zasněženou ženu od Leeny Lehtolainen). Další den mi volala kamarádka, jestli bychom se nesešly a já souhlasila. V noci jsem se stejně jako noc předtím vzbudila abych se vysmrkala, což obvykle nedělám, ale dávala jsem to za vinu všudypřítomnému prachu z právě zkončené rekonstrukce mého pokoje.

Dnes jsem se vzbudila a bolel mě krk, tak jsem si vzala paralen a šla na brigádu (jednou týdně rozdávám letáky). Když jsem se vrátila, došlo mi že jsem to přepískla. Zavolala jsem kámošce a chvíli na to se bolest znásobila a tak jsem si udělala horký čaj a vytáhla jsem Zasněženou ženu. Čaj bohužel z mě neznámého důvodu nepůsobil, a tak jsme s matkou prohrabaly celý dům, až jsme našly kapky proti kašli. Vzala jsem si doporučenou dávku aniž bych ji zapíjela a ... ta bolest! Celé měkké patro jsem měla jako v ohni, ale to jsem očekávala. Pokračovala jsem se čtením a pojídala přitom oběd (ještě, že byla kaše). Pak máma řekla, že si mám číst v pergole a tak jsem vzala hrníček čerstvým čajem a naklusala před dům, kde jsem pokračovala v řešení případu Eliny Rosbergové a nemohla se od knihy odtrhnout.

Domů jsem se vrátila asi po třech hodinách čtení a bolest v krku mezi tím ani trochu nepolevila. Smutnýma očima jsem několikrát přelétla dávkování... "Dospělí 3x denně 31 kapek..." Ještě alespoň čtyři hodiny vydržet a pak to zkusit znovu.

Vypila jsem několik dalších hrníčků, vytřela jsem podlahu v pokoji, pořádně se při tom zapotila a vysvětlila sousedce, která nám přinesla švestky, že šálu na krku nenosím jen tak z hecu, ale myslím, že to pochopila hned z pvního slova, které jsem řekla. Dost časta si stěžuji na svůj hlas, ale při tom, jak jsem v tu chvíli mluvila (a mluvím tak doteď) jsem si přála, aby se mi vrátil ten starý strašný hlas, pro který mě pomlouvá celá škola (nebo alespoň těch pár lidí na škole, co mě zná.

Ani nevíte jak se mi ulevilo, když hodiny ukazovaly, že si konečně mohu vzít další kapky. S důvěrou jsem otočila lahvičku a počítala kapky dopadající na lžičku, přičemž jsem si všimla, že docházejí. Sérum jsem spolkla a opět nezapíjela, aby mi zůstalo v krku. Opět to pálení na měkkém patře a opět žádný účinek.

Tak si říkám, když tak íši tenhle článek, jestli nejsou náhodou prošlý. Moment, hned to zjistím... já to věděla! Spotřebujte do: 02.2009

Mno, až do teď jsem si říkala: Půl roku sem, půl roku tam, se toho tolik nestane a ono houby. Mo steně už je tam jenom pár dávek, tak si ráno ještě dám dávku z tohohle balení a potom zajdu do lékárny pro nové kapky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama