Květ měsíce

23. května 2010 v 11:00 | © výtlems.kissa
Jako každý rok i letos se konala akce s názvem Pouť za měsíčnicí a opět jsem se jí (už podruhé :D) zúčastnila. Celou cestu však nepřímo ovlivnil nejmenší účastník - můj měsíc starý synovec, který sice celou cestu spal, ale právě on nám dělal největší problémy.


Začínalo se klasicky v kulturním domě Kamenického Šenova, avšak na rozdíl od minulého roku začala cesta až u přírodní rezervace, která se pyšní tím, že je jediným místem, kde v současnosti roste květina s názvem Měsíčnice. Ke startu nás zadarmo odvezl některý ze dvou historických autobusů, přičemž my jsme si nasedli do červeného dvoupatráku s řízením vpravo, který vlastní Dopravní podnik města Děčína a. s.

Vlastně ne všechny trasy začínaly u rezervace - ti, kteří si zvolili čtyř kilometrovou, si vystoupili dříve. Ostatní trasy však vedly od již zmíněného bodu. My jsme si letos vybrali 14 km dlouhou túru, protože jsme s sebou táhli kočárek a byli jsme poučeni z loňského pokusu o 35 km. Přesto se všichni divili, že si na "čtrnáctku" troufáme s kočárem, obzvlášť když v noci pršelo.

Po několika málo kilometrech jsme jim museli dát zapravdu, když švagr tlačil kočárek po rozblácené lesní cestě do prudkého kopce a švagra pro změnu tlačila moje sestra. To byla však asi nejvíce vysilovací část, neboť potom už nás čekaly jen dva nebo tři stromy spadlé přes cestu a jeden šílený kopec, který jsme šli už minule, ale tentokrát jsme ho náhodou obešli, když jsme se kvůli špatnému značení turistických stezek ztratili.

Zbytek už jsme šli po silnici, takže jsme se mohli úspěšně vrátit do kulturního domu, kde byl cíl a vyzvednou pamětní list, pohlednici a jít radostně domů ochuzeni o jedno razítko, které se dávalo pod oním šíleným kopcem, který jsme obešli.

V bytě mé sestry jsme se všichni svalili na židle neschopni jakékoli akce vyžadující pohyb nohou a shodli jsme se na tom, že kratší trasa je stejně vysilující jako dlouhá, protože o co je kratší, o to je zákeřnější. Na druhou stranu druhý den nás nohy už nebolely, zatímco po 35 km jsme celý týden z bolesti odmítali jakýkoli sport.

Tentokrát s námi šla i moje kamarádka, která učinila zajímavý objev - z chůze člověka bolí úplně něco jiného než z běhu. Abych to uvedla na správnou míru, co? Ta moje kamarádka pravidelně běhá, takže ví, jaké svaly z běhu bolí. A říkala, že jí z túry jí svaly moc nebolely, ale bolely ji klouby. S tím musím souhlasit. Po 17 km mě sice žádný kloub nebolel, ale při pětatřicítce mě v onom šíleném kopci chytlo tříslo.

Bratr si zase stěžoval, že ho bolí záda, protože nesl celou doby batoh s pitím, tak jsme se nakonec všichni shodli na tom, že potřebujeme trénink.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 antigallery | Web | 23. května 2010 v 11:25 | Reagovat

mali by vám dať špeciálne ocenenie za to, že ste šli aj s kočiarom :)

2 Výtlems.kissa | Web | 26. května 2010 v 19:31 | Reagovat

[1]: Možná by dali, kdybychom vyplnili formulář i za malého Maxe :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama