Skoro jak Popelka

15. září 2011 v 19:39 | © výtlems.kissa |  soukromé boje
Snad každý z nás jako malý poslouchal rodiče, jak mu čtou pohádky, nebo se alespoň na nějaké díval v televizi. Vždycky mi přišlo strašně hloupé, že je tam nějaká chudá holka, ke které přijede princ, zamiluje se a vezme si ji. No řekněte sami, děvečka, co div že nespí s vepři, se ze dne na den stane královnou a promenáduje se v krásných šatech. A touž vůbec nezmiňuju, že nemá žádné problémy s tím, že jí najednou každý sleduje a nonstop se kolem ní někdo motá. A pak že šťastní na věky.

Důvod, proč to tu píšu je, že si teď přijsu jako jedna z těch děveček. Ne snad, že by si pro mě přišel princ a vysvobodil mě ze spárů draka, pekla či černokněžníka, ale za pár dní se ze své malé severočeské vesničky, v níž žije dohromady jen něco přes 500 lidí, do jihomoravské metropole s více než 300 000 obyvateli. A mám z toho řádně nahnáno! :D

Ono největší problém je v lidech samotných a v tomto případě ve mně. Když si vezmete průměrného severočecha, vypadne vám z toho ne moc sebejistý a málo společenský člověk (a kdybych měla mluvit o sobě, tak jsem na tom v těchto ohledech ještě o dost hůř), naopak jihomoravané jsou proslulí společenskostí.

No nic, musím zabojovat a nějak to tam ty tři roky vydržet a kdo ví, třeba si tam pak rovnou udělám navazující magisterské studium a skejsnu tam zcela dobrovolně další dvě léta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama